Slunce překrásný manekýn se prkenně uklání k západu Zavírají se květiny a obchody a Praha unavená chválou básníků a svoji krásou šediví soumrakem
Je to tak podivné co všechno se ti podobá Je to tak podivné ta myšlenka že tě můžu ztratit protože všechno na světě se neustále mění
Můžu tě ztratit a zase budou rána plná cigaret o bude to svádět ke krásnému a pompéznímu smutku
Můžu tě ztratit a zase budou noci měsíc vlající na obloze bude podobný stínu tvých rozpuštěných vlasů nebudu moci spát a budu nenávidět klasiky Můžu tě ztratit A pak bude snad nejvhodnější svést to na dialektiku
Ano to všechno se může stát Ale nikdy už neztratím všecky ty lehkomyslné nevychované a pravdivé děti naší lásky všecko to co nejde vyhandlovat v Tuzexu nabiflovat přes noc získat protekcí úsměvem Touhu a odvahu nečekat až se život převalí kolem jako baráčnický průvod nedat se zlákat štěstím které padne a sluší nebýt tu zbytečně nejíst tu zadarmo chleba Uvidět ráno u Vltavy divoké koně Vyjmenovat své lásky a bude-li třeba nechat se zabít pro ně
martin kováčik: rodený kováčik narodený v detve svojej mame a mne neznámemu otcovi (ale mám foto), láska k vlasti, kapitalizmu v výdobytkom modernej vedy...